English
Deutsch
PolskiSERIÁL: Historie panelových dřevostaveb 1
Dřevostavby z prefabrikovaných panelů dnes zaujímají největší podíl na trhu dřevostaveb v Evropě. Existují stovky firem, které vyrábějí panely různých rozměrů, různého materiálového složení a stupně dokončení. Rozmanitost v panelové technologii je obrovská. Při podrobném zkoumání však zjistíme, že prefabrikované panelové dřevostavby vychází ze třech základních konstrukčních principů panelů.
Na trhu se můžeme setkat se třemi konstrukčními principy panelů:
- panely s dřevěným rámem
- konstrukční izolované panely (structural insulated panels) SIPs
- vrstvené celodřevěné panely
Konstrukce jsou seřazeny podle historie svého vzniku, první byl panel s dřevěným rámem. Je však zajímavé sledovat, jak se panelové dřevostavby vyvíjely a jak se prosazovaly na stavebním trhu. Nehovoříme ale jen o posledních deseti, dvaceti nebo třiceti letech.
Nejstarší konstrukční princip, tedy panel s dřevěným rámem, byl patentován v roce 1880. V loňském roce tak oslavil 130 let své existence. Panelové dřevostavby se hned po svém vzniku celosvětově proslavily a vítězné tažení panelových technologií napříč všemi světadíly pokračuje již třetí století. Na této cestě byla ve své době i Česká republika světovým lídrem.
Rozvoji panelových dřevostaveb pomohly války
Válčící armády se v 19. století začaly více zajímat o raněné a jejich léčení. Generálštábní lékař profesor Christian Friedrich Stromeyer z Hannoveru ve svých dílech „Maxima válečného léčebného umění“ z roku 1861 a „Střelné rány“ z roku 1867 označil důkladné větrání za „hlavní potřebu úspěšného ošetření ran“. Začal se hledat způsob, jak rychle stavět a opět demontovat vojenské lazarety, které zajistí co
nejlepší hygienické podmínky pro raněné a které budou použitelné i v zimních měsících.
První panelová dřevostavba
V roce 1880 dánský rytmistr Johann Gerhard Clement Döcker přišel se systémem staveb z panelů, jež měly dřevěný rám, na který byl připevněn, jak uvádějí prameny, „lisovaný Döckerův materiál“ - pravděpodobně předchůdce lignátu, tedy cementovláknité desky. Panely svislých stěn se spojovaly zámkem se západkou a na spoje panelů se připevňovaly lišty pomocí šroubů s křídlovými maticemi. Spoj střešních panelů ve vrcholu domku byl řešen speciální šroubovou svorkou. Tak se snadno a rychle prováděla montáž i demontáž. Panely se daly „stohovat“, tedy snadno skladovat a přepravovat. Tento systém znamenal velký převrat ve způsobu budování polních ležení a lazaretů. Döckerův systém byl v roce 1880 patentován.
Panelové dřevostavby se začaly šířit z Dánska
Výroby se ujali pozdější dánský konzul Christian Ferdinand Christoph a jeho společník architekt Christian Rudolf Unmack, kteří v roce 1882 získali oprávnění na výrobu mobilních Döckerových domků. Domky našly velké uplatnění u všech vojenských správ a byly pro svoji praktičnost a použitelnost vysoce ceněny. Pruský generální lékař Dr.V. Coler z Ministerstva války v Berlíně při objednávce domků pro pruské ministerstvo války prosadil přestěhování výroby z dánské Kodaně do Německa. K tomu došlo v roce 1882, kdy byla výroba zahájena v Niesky (Horní Lužicko) ve strojní továrně strýce Ch. F. Christopha pana J.E. Christopha.
Panely jako nejlepší řešení pro lazarety
Při příležitosti mezinárodní výstavy v Antverpách v roce 1885 vyhlásil Mezinárodní červený kříž soutěž o nejlepší stavbu pro léčení raněných a infekčně nakažených pro válečné i mírové využití. Ze šedesáti přihlášených řešení Čestnou cenu Jejího Veličenstva německé císařovny Augusty a zlatou medaili s portrétem získal právě panelový dům systému Döcker, vyrobený firmou Christov & Unmack.
Mobilní Döckerovy domy se staly velkým hitem
Německý svaz Červeného kříže objednal 80 domů pro použití při humanitárních krizích a živelných katastrofách. Podobně se vybavil i rakouský Červený kříž. Domky byly využívány při epidemiích tyfu a neštovic, byly využívány jako pavilóny pro léčení plicních onemocnění. V roce 1899 firma Christov & Unmack vybudovala první školu a následovala expanze panelových dřevostaveb do školství. Začala je využívat i církev jako nouzové kostely a modlitebny. Následovaly školy v přírodě, rekreační objekty, letní sídla a obytné domy. Stavby systému Döcker byly využívány také jako koloniální stavby pro dopravní a důlní společnosti. Dřevostavby společnosti Christov & Unmack se stavěly a používaly v celé Evropě, v koloniích, v Turecku, v severoamerických státech, v Brazílii, Argentině, Mexiku i Japonsku. Během první světové války byly Döckerovy domky použity na všech bojištích.
Ing. Luděk Liška
EUROPANEL s.r.o.